MÍT RÁD VS MILOVAT

29. srpna 2015 v 14:24 | Michaela |  TT
Ahoj, po delší době se vám ozývám.
Tentokrát s článkem MÍT RÁD VS MILOVAT, který
je tento týdnem tématem.


Každého by potěšilo, kdyby mu někdo řekl, že ho miluje. Ale tolikrát tohle spojení bylo vypuštěno z úst jen tak. Lidé ho používají často. A polovina teenagerů ani neví, co milovat pořádně znamená. Jak můžete někoho "milovat" a přitom ho za rohem podvádět. Já vážně nesnáším, když nějakej s prominutím debil opakuje, jak vás miluje a hovno o tom ví. Radši bych milionkrát slyšela, že mě má někdo rád a mohla bych věřit tomu, že je to upřímný. Na Světě mám ráda plno lidí, ale jenom pár jich miluju. A jenom pro málo z nich bych udělala všechno. Vím jistě, že bych nikdy jentak někomu neřekla, že ho miluju. Před pár měsíci jsem to udělala, nebyla jsem si jistá a lituju toho to teď. Ale vím, že nikdy bych nelitovala toho, že bych řekla, že mám někoho ráda.
Asi si říkáte, že je jasné, co v tomhle článku vyhraje po tom, co jsem napsala.
Jste na omylu, pro mě vždycky bude důležitější to milovat. Ale neplýtvejte toho. V životě budete ještě litovat hodně věcí, tak aspoň tuhle chybu si rozmyslete už teď.

Michaela.





 

"ŽIVOT VE SNU"

10. července 2015 v 16:00 | Michaela. |  TT
"ŽIVOT VE SNU"

Všimli jste si? Neumíme bez snů žít! Je to dobře nebo je to droga jako všechno ostaní?
Víte, proč žijete? Víte, co vás žene pořád dál? Ano. Ano, jsou to sny. Někdo žije pro to, aby měl zdravou rodinu. Někdo pro práci, pro peníze, pro krásu, pro cestování. A na tohle všechno potřebujete peníze. A to je každodení sen- co vás dožene k tomu ráno vstát a jít do práce? Přece sen, že si vyděláte dost peněz na to, aby jste si splnili ten celoživotní sen. A není to ubohé? Nepříjde vám, že ten život hrozně promrháte tím, že se budete celou dobu snažit ten svůj sem uskutečnit? A když se vám to nepovede? Co bude? Budete umírat s pocitem, že jste se celý život hnali za tím, aby jste umřeli, jako nikdo. Je jasné, že je celý život ve snu. Každý po něčem sní. Možná nám sny ubližuji a my to nevidíme. A nebo nám pomáhají překonávat překažky. Ale vy si ten život musíte hlavně užít. Proto můj sen nebude rodina, práce, peníze. Ale můj sen bude, žít ten život na plno. A v tom mi nic nezabrání. Prostě vím, že budu umírat s pocitem, že jsem toho dost zažila, že bylo víc těch šťastných chvil v mém životě, než těch špatných. Proto i ty si dej sen, který víš, že ho zvládneš uskutečnit. Žijeme ve snu..bohužel, ale udělejte si ho krásný a už teď. Už teď to změň! A žij! Žij rád, a tak aby tě to bavilo!

Michaela.
dream, live, roses, wallpaperbackground, dream, iphone wallpaper, tumblr, wallpapersdream, wallpapers



3.díl- Mučení

29. listopadu 2014 v 18:11 | Michaela. |  Zapomenout

Další díl povídky Zapomenout...


Mučení

Bouchly dveře. Rodiče přišli z práce a vedli rozhovor o novém řediteli u matky v práci. Slyšela jsem rozčílený hlas matky, ale slova jsem nerozuměla. Sedla jsem si k počítači a otevřela prohlížeč, kde se mi automaticky otevřela dvě okna, moje facebooková stránka a youtube. Ze vztahu jsem si Jakuba dala hned pryč, hned ten večer, co se to stalo. Teď jsem si řekla, že zvládnu odstranit naše společný fotky. Nechtěla jsem je tam mít, jen by mě zbytečně provokovaly. Otevřela jsem album, které jsem věnovala jenom nám dvoum. A rozhodla se fotku po fotce mazat. Otevřela jsem první a oči upoutal popisek: ,,Navždy" a Jakubův komentář ,,Miluju tě!!". Oči mi zaplavily slzy a fotka se rozmazávala, nešly už ani přečíst písmenka. Utřela jsem si oči do kapesníku a myší najela na tlačítko ODSTRANIT. Odstraněno. A takhle lehce jsem mazala vzpomínku po vzpomínce. U každé další fotky se mi stejně oči zaplavily slzy. Nešlo to, nešlo to bez breku. Oči jenom pořád dokola míjely komentáře: ,,Miluju tě!" ,,Ne! Já tebe miluju víc." ,,Navždy spolu." . Jak někdo mohl vymyslet, tak blbý slovo jako NAVŽDY. Jak může být v jednom slově tolik lži? Jde vůbec být s někým navždy? Během mého přemýšlení, mě vytrhl až hlas mamky. Volala mě k večeři. Seběhla jsem dolů do jídelny a posadila se ke stolu. Byl zeleninový salát, aspoň něco dobrého přes ten den. Nasoukala jsem do sobe aspoň polovinu toho, co obvykle a šla jsem zase do svého pokoje, lehla jsem si na postel a přemýšlela, co budu teď po večerech dělat. Vždycky jsem si psala s Kubou, ale co teď? Bylo v tom pokojí hrozný ticho, ze kterého šel až skoro strach. Zapípal mi mobil. Sáhla jsem po něm na poličku u postele a přejela po obrazovce prstem, aby se mi zobrazila smska. Byla od Jakuba! ,,Odpustíš mi?". Jak si dovoluje tohle mi napsat! Je mučení si to číst. Nechtěla jsem odepisovat zhasla jsem mobil a světlo v pokoji, zabubala se pod peřinu a usínala jsem v myšlenkách o dokonalém vztahu.

Michaela.
 


Ještě jednou

23. listopadu 2014 v 19:21 | Michaela. |  TT


Zase se mi zalíbilo TT- takže ho musím napsat.
_______________________________________________________

Tak já myslím, že tohle TT je užasné- můžete k němu napsat cokoliv a pojmout ho jak chcete.
Já ho napíšu ve smyslu prožít něco ještě jednou:

Každý z vás určitě někdy řekl- tohle bych chtěl prožít ještě jednou. Ale popravdě chtěli by ste to? Už by ste to přeci znali. Věděli jak to dopadne. Co bude? A přece vždycky příjde něco lepšího. Kdyby vám někdo řekl, co chcete prožít ještě jednou- co by ste řekli? Já nevím, vážně nevím. Asi by to byla nějaká blbost, protože mě teď nic rozumného prostě nenapadá. A upřímně? Nechci mít jednu věc- jednu vzpomínku, kterou budu chtít prožít znova. Víte co já chci? Chci říct, že chci celý život prožít ještě jednou. Nechci vybírat nejlepší vzpomínky z mého života a škrtat ty špatné. Chci, aby celý můj život byl dokonalý. A kdyby jsme si mohli jednou za život- kdykoli říct, tohle chcci prožít ještě jednou. Chci žít takový život, abych to nikdy neřekla. Aby mi to zbylo nakonec. Protože když budu žít užasný ivot, budu si pořad říkat, že příjde něco lepšího. Kdybych to někdy použila během života, znamenalo by to, že žiju život tak, že jenom jednoiu za čas je něco užasného. A mým přáním, by bylo prožít život JEŠTĚ JENDOU celý!

-omlouvám se za chyby

Michaela.

black and white, girl, sad, sweater, warm, winter, ♥ℳuȿℯ ℰℓℯȵa♥

"Moje první blogerské krůčky"

10. listopadu 2014 v 14:58 | Michaela. |  TT

"Moje první blogerské krůčky"

_______________________

Takže moje první blogerské "krůčky" začaly, když mi bylo.. hadám 10 let? Dala bych sem svůj první blog, ale bohužel už si ho nepamatuju. Bylo jich určitě přes 5. Všechny pro mě byly novou zkušeností. A popravdě s mým minulým blogem se mi ještě pořád těžko loučí.. Měla jsem ho hrozně ráda a myslím, že byl podobný jako tento. Kdo zná potvrdí. Ale nechtěla jsem to zase znovu rozjíždět. Byla tam nádjerná návštěvnost a užasná atmosféra. Dřív byly všechny moje blogy o hvězdách.. atd. Ale ten - Časopis Lady MIshel* bylo to něco jiného. Jediný kdo se mnou vydržel od začátku do konce je SIMIX a zaslouží obrovskou poklonu. Přes všechny moje až půl roční pauzy 10 blogu a nevím, co všechno ona to vydržela:) Vždycky jsem si ji ráda našla. Když sem dřív mívala na blog čas každy deN. Ano přidávala jsem okkolo 5 článků za den a všechny byly komentované a navštěvovaná. mOje blogy o "hvězdičkách" navštěvovalo přes 200 lidí za den. Za týden kole 1000. Děkuju za to! Blog je pro mě neuvěřitelná zkušenost. Bohužel čas není, a tak se spokojím s jedním článkem za týden, i když bych tady dokázala sedět pořád..
DĚKUJU VÁM!!!

Michaela.



awesome, beauty, black, black and white, cool, dark, darkness, flower, flowers, gray, grunge, inspiration, life, live, night, plants, pretty, rosa, rose, roses, white, gggg, uncolor, plom





2.díl- Ne

5. listopadu 2014 v 16:47 | Michaela. |  Zapomenout

2.díl povídky Zapomenout- Ne


Ne


Probudila jsem se. Řasenku rozmazanou až k ústům. Přišlo mi, že už snad brečím i ze spaní. Ležela jsem a moje oči směřovaly na hodiny. Měla bych vstát. Do školy vážně nechci, nechci ho vidět. Nechci vidět Vanessu. Musí být nadšená, že zkazila život holce, kterou nesnáší od první třídy. Ano, samozřejmě můžu zahrát bolesti břicha, nebo hlavy a zůstat doma. Ale až takový zbabělec nejsem. Dost lidí by radši zůstalo doma. Možná mi ještě zůstal ten maličký kousek sebevědomí, který mě donutí jít do školy. Vstala jsem, pozorovala jsem, jak se mi nohy šinou vedle sebe do koupelny. Opláchla si obličej a vyčistila zuby elektrickým kartáčkem z dovolené. Hodila jsem na sebe šaty a přes rameno přehodila kabelu. Vyrazila jsem a na křižovatce čekala na kamarádku, která samozřejmě o všem věděla. Čekala jsem přes 5 minut a najednou mi v kapse zabrněl mobil. Vytáhla jsem ho a na velké obrazovce svítila zpráva, že nedorazí do školy. Budu to tam muset vydržet sama.
Ve škole bylo rušno a vládla uvolněná atmosféra. Byla polovina června a ve škole se už prakticky neučilo, známky byly ve většině předmětů uzavřené a žáci devátých tříd měli po přijímačkách na střední školu. Já se hlásila na obchodní akademii a statní gymnázium. Rozhodla jsem se pro gymnázium, ale to jenom z důvodu, že tam jde i moje kamarádka.
,,Julie! Julie, stůj! ´´ volal mužský hlas. Ano byl to Kuba. Zastavila jsem se a zezadu mě chytil za ruku. Otočila jsem se k němu a on se mi upřeně díval do očí, nic neříkal. Bylo to pár sekund, ale to ticho mě frustrovalo. Konečně se chystal něco říct, ,, Nikdy jsem si nevšiml, jak máš krásné oči.´´. Vyškubla jsem ruku z jeho uchopení a rychlým krokem šla ke své třídě. Běžel za mnou a volal, neotočila jsem se.
Hodiny utíkaly pomalu, místo jedné minuty to bylo pět. O přestávce jsem se snažila moc nevylízat ze třídy, abych ho nepotkala. Pořád se mi dokola v hlavě motal jeho pohled- jeho krásný pohled, jeho nádherné modré oči. Musím se odmilovat, nikdy nepochopím jeho nevěru. Konec mého přemýšlení přerušil až zvonek, který signalizoval konec vyučování. Učitelka nás odvedla na oběd a já jsem si sedla k samostatnému stolu. Vidličkou jsem se vrtala v jídle, které nevypadalo zrovna dokonale. ,, Můžu? ´´ ozval se hlas. Vanessa si chtěla přisednout, přikývla jsem hlavou. Neřekla ani slovo, měla jsem na ni upřený výraz, ale ona nic. Už jsem ani nečekala, že něco řekne. Najednou se zvedla řekla ,,Promiň. ´´ a odešla.
Když jsem se rozhlédla, zjistila jsem, že nás celou dobu pozoroval Jakub. Zvedla jsem se a odešla z jídelny. Domů jsem už běžela se slzami v očích. Doma jsem lehla do postele a zabubala se pod peřinu, cítila jsem, jak mi slzy tečou po tváři. Nebyla jsem silná. Byla sem snad pořád horší. Bolí to…

Michaela.

"Ďábelští lidé s andělskou tváří"

24. října 2014 v 15:59 | Michaela. |  TT
Tak jsem se rozhodla napsat téma týdne, které se mi vážně dost zalíbilo...

... "Ďábelští lidé s andělskou tváří"

Lidé by neměli soudit podle prvního pohledu. Ale ano bohužel to tak je. Dělám to já, děláte to i vy. I když se snažíme toho člověka prvně poznat, než ho odsoudíme. Přiznejme si, že na vás asi nějaký extra neudělá otrahany, zarostlý, smradlavý člověk, než hubená ženská v šatech a upravených vlasech.
Je to smutný, ajk člověka dosuzujeme. Jeden má víc peněž, ale blbé srdce a my ho stejně příjeme líp než někoho no.. Například já vypadám jako vzorňák a jsem.. no. Dobře, tak možná nevypadám moc vzorně. :D Sakra, co já jsem Chtěla bych mít nějakou tu vlasnost, která vám ukáže, co je ten člověk vážně zač. Ale byl by to život. Vypadalo by to úplně jinak. Ale zase, kdyby šla na první pohled vidět povaha člověka. Tak by se lidé báli vražd atd... a například by lidi vraždili a zabíjeli lidi, kteří třeba nejsou největší vzorňáci. Ale to by bohužel neměli žádnou možnost na to se napravit. Myslím, že je to nastavený dobře. Musíe toho člověka poznat, aby ste na 100% řekli, kdo to je. Nejhorší je, když někoho znáte 10 let (nebo víc) a až na konci poznáte, kdo je to zač. A kdo při vás zůstane stát, kyž bude nejhůř. ODBOČUJI OD TÉMATU. Achjo a vracím se k otázce, co já jsem zač? Jak někdo může říct, že mě zná, když já pořádně neznám sama sebe. Ale asi jsem univerzální. Nevypadám jako andílek, ale ani jako nejhorší stvoření na Světě. A chováním? Nejsem vzorňák, nemám samé jedničky, jsem drzá, a neposlouchám dospělé. Ale i tak se asi prostě hodná O:) Teď, když se nad tím zamýšlím, jsem zmatené. Radši už končím. Melu hovna kecy.
___________________________________
Jdu hledat velké Možná.
___________________________________

Michaela.

angel, angel wings, overlay, transparent, tumblr, wings, angel wings tumblr

Prolog+ 1.díl- Ztroskotanec

20. října 2014 v 17:04 | Michaela. |  Zapomenout

1.díl povídky Zapomenout...

Prolog:

Hlavní hrdinka Julie měla všechno, co by si mohla dívka přát. Ale pak se jí zhroutil celý svět, když viděla svého přítele Jakuba, jak se líbá s namyšlenou, ale hlavně krásnou blondýnkou Vanessou. Vztah Julie a Jakuba byl dlouhý a krásný- pro každou 15-ti letou dívku splněným snem, jak mohla Julie čekat takový zvrat? Julie je teď rozpolcená. Má dát Jakubovi druhou šanci, nebo na něho radši ZAPOMENOUT…

Ztroskotanec

Byla jsem normální holka. Normální 15-ti letá holka, která naivně věřila na pravou lásku a na to, že dva lidé spolu mohou být napořád- bez hádek a jiných nepříjemných okolností. A teď jsem co? Ztroskotanec, který sedí na posteli. Mění polohy a přemýšlí, uzavře se do sebe a s nikým nepromluví. Hlavou se mi honila jediná myšlenka: ,,Jak mi to mohl udělat? Proč?´´ Jak člověk, který ještě před dvěma dny říkal, jak vás miluje. Jak může tohle udělat? Nevysvětlitelné. Zítra ho uvidím, projdu kolem něho. Nepozdravím, nepodívám se mu do očí, protože jenom chladně projdeme kolem. On se za mnou možná otočí. Jak lidé, kteří si řekli všechno, znali se celou věčnost. Jak teď mohou dělat, že se ani neznají. Stála jsem tam. Stála jsem tam, když se jejich rty dotkli. Já! Já to viděla. On mi tak hrozně ublížil. Byl to hrozný pocit, když se otočil a naše oči se střetly. Běžela jsem pryč a myslela si, že se za mnou alespoň rozběhne. Ale nic stál tam, stál tam vedle ty krávy a nic. Teď je ze mě troska. Nedokážu myslet, jenom se mi v hlavě promítá jeden obrázek pořád dokola- ona a on. Musím se z toho dostat. Musím být silná, ale jestli se se mnou někdo bude chtít sblížit, jediné, co řeknu bude: ,, Důvěru si musíš získat hochu. ´´ Vážně ti děkuji, že jsi mé sebevědomí shodil na totální nulu, jako když jsem s tebou začala chodit.


Michaela.

Kam dál